"Komplexní přístup pro bezstarostný život se psem."

Přivezla jsem si dvouměsíční štěně plemene BOC, vzhledem k povaze těchto pejsků, jsem se rozhodla vyhledat výcvik, kam budeme od mala chodit. Výcvik na cvičácích byl pro mne až moc upjatý, žádné volné pobíhání a pozitivní motivace pro pejsky.

Rozhodla jsem se tedy navštěvovat školku Irvin pod vedením Ing. Petry Malenovské. Charlie se zde od mala učil jak s pejskama komunikuje a to se bohužel na vodítku na cvičáku nikdo nenaučí. Naučil se jak se má chovat, když je v ohrožení, jak si správně hrát, jak překonávat strach. Charlie se naučil hlavně respektu k ostatním a ke mě. Péťa a Irvin nám pomohli překonat spoustu překážet a hlavně pubertu, kterou Charlie měl. Díky Irvinovi, se stal z Charlieho vyrovnaný pes, který se umí chovat ve smečce a díky Pétě, která to s námi všechno vydržela je z Charlieho socializovaný a vychovaný pes.(samozřejmě s mojí spoluprací a dodržováním pravidel)
Měla jsem tu možnost se potkat s mnoha kynology a musím říct, že školka Irvin v Pardubicích bohužel nemá konkurenci. Přístup, který je v této školce je pro psy velice důležitý.
Tímto patří velké dík této školce!!

Před dvěma lety v létě nám do naší početné rodiny přibyl další člen: hovawartí štěně Drak. Protože jsem byla bez jakýchkoliv kynologických zkušeností a Dráček byl můj první pes, hledala jsem vhodný způsob a rady jak „vycvičit Draka“… Na internetu jsem nakonec narazila na stránky psí školičky Irvin a bylo rozhodnuto. Nevýhodu větší vzdálenosti Pardubic od nás, převážila možnost začít cvičit ihned a také velké zkušenosti naší „psí učitelky“ právě s hovawarty. Naše začátky byly náročné, nezapomenu na ty pocity zmaru a strachu, že toho našeho překotně rostoucího medvěda nikdy nemůžu zvládnout a že je toho tolik, co ještě neumíme. Díky trpělivosti Petry Malenovské, jejím radám a hlavně velké psychické podpoře, kterých se nám od ní vrchovatě dostávalo, nás náš milovaný Drak ještě neslupnul. Vyrostl z něj sebevědomý, hravý a poslušný pes. Pes z vesnice, kterého nerozhodí jízda ve výtahu, cesta po eskalátorech, čekání na vlak na nádraží nebo přechod velké křižovatky v centru města. Kromě běžných lekcí rádi využíváme i možnost víkendových tréninků agility a socializačních procházek. Nejvíc si užíváme letní akce na Seníku. Výcvikové soboty a neděle uprostřed přírody jsou zážitkem nejenom pro Draka, ale také pro mne a zbytek mé rodiny. Přeji školce Irvin mnoho dalších spokojených páníčků a moc se těším na další akce.

Keď sme si pred rokmi kúpili zlatého retrívra, v jeho pol roku – ako sme boli poučení, sme začali chodiť na cvičák... klasický, oplotený, každý pes na vodítku, kontakt medzi nimi nebol žiadúci. Učili sme sa štandardné povely, veľa sme sa teda nenaučili a hlavne najzákladnejší povel – privolanie – nám nikdy úplne nefungoval... no ale Buddy bol typický retríver – bezproblémový dobrák, takže zase taký problém to nebol. Po Buddinkovi sme sa rozhodli pre šteniatko Slovenského čuvača – tentokrát fenku. A zase vrámci splnenia povinnosti sme začali hľadať cvičák... a to hneď ako sme si Aimee doviezli... našťastie... a našťastie sme zavolali do školky Irvin...:) Ako prvé sme sa dozvedeli, že začať výcvik u polročného psa je už neskoro, tak sme nastúpili akonáhle sme mali povinné očkovanie za sebou. Tiež sme boli oboznámení s pojmom „socializácia“ a jej prevedením v praxi. Cvičák nebol cvičák, proste sa išlo so šteniatkami buď do prírody alebo do mesta... A za pochodu a popri hre sa šteniatka (ale i my „páničkovia“) učili , čo bolo treba. Na školičku sa naše šteniatko vždy tešilo, malo tam kopec kamarátov, s ktorými sa vybláznilo a že sa pri tom naučilo veľa vecí, prišlo ako samo sebou. Občas bola pani trénerka na nás prísna, ale stálo to za to – dnes máme skvelého psa – kamarátku, na ktorú sa dá spoľahnúť... ostrú, keď je treba (je to predsa čuvačka) a nekonfliktnú medzi ľuďmi a inými psami. Možme s ňou robiť čokoľvek, čo je v bežnom živote treba - chodiť na voľno (nehrozí, že by niekoho otravovala) alebo na vodítku (bez ťahania), nechať pred obchodom, vziať ju do reštaurácie, do obchoďáku na eskalátory... ale aj baviť sa – plávať alebo skásať z loďky do vody, prekonávať rozne prekážky... Za to vďačíme predovšetkým Ing. Petre Malenovskej a jej psej školičke.

Dobrý den,
mám psa irského vlkodava 4 roky, do školky chodíme od 5 ti měsíců, a celou dobu nás to oba baví a stále přináší nové situace a zkušennosti, stejně jako život, největší plus oproti ostatním cvičištím vidím v tom, že se cvičí v různých prostředích, různých situacích ,na volno a ne jen na jednom místě s překážkama a v daný den a hodinu, ale kdykoli a kdekoli:)...a proto bych nikdy neměnila, a vždy se s každým novým psem ráda vrátím, a mohu jen doporučit ,díky ní mám psa pro život a radost:)..a hl. naučila nás jak opravdu psu rozumět a nechat psa být psem, šťastným psem...

Školku štěňátek Irvin jsem navštěvovala s naší špatně socializovanou fenou asi 2 roky. Na lekce jsme začali chodit až od 1 roku stáří, ale přesto nám to velmi pomohlo, zejména proto že lekce probíhaly pokaždé jinde. Cvičili jsme základní poslušnost v přírodě, u cyklostezek, na nádraží, u velkých supermarketů a rušných silnic a naše fena si postupně zvykla na ruch města, auta i lidi. Psi si na lekcích ve volných chvílích mohli mezi sebou hrát a tím se učili dominanci i submisivitě vůči ostatním psům ve skupině. Petra Malenovská je psí odborník každým coulem a ví, jak naučit páníčky a jejich psí mazlíčky vzájemnému respektu a poslušnosti.

Školička štěňátek Irvin je nejlepším místem pro výcvik psů všech ras od nejútlejšího věku. Nemusíte se sem bát chodit s malým psem, i když školičku navštěvují psi velkých plemen, jako je vlkodav, hovawart či novofundlanďan. Malý pes se zde skvěle naučí chování k velkým psům, díky čemu v běžném životě nebude docházet k nechtěným střetům s jinými psy. Výcvik se vždy odehrává v příjemném prostředí, skvělém kolektivu a formou, která nebude nudit Vás, ani Vašeho pejska. Já jsem začala chodit se svým cottonkem od 3. měsíce a mohu školičku jen doporučit.

Se školkou Irvin mám zkušenosti od mého prvního pejska. Vyhovuje mi pozitivní přístup a forma cvičení pejsků. Mnoho lidí totiž nepotřebuje se svým psem zvládnout zkoušky poslušnosti, ale potřebuje, aby byl pejsek seznámen s městským provozem, dětmi, situacemi každodenního života. Mohu za sebe říci, že tato forma výcviku je i pro pejsky mnohem zábavnější než klasická drezúrní forma klasických cvičáků. Všem bych vřele doporučila hlavně kvůli tomu, že to je zábava nejen pro páníčky, ale hlavně pro pejsky. V dnešní době má hodně lidí pejska, ale většina z nás neví, jak svého miláčka naučit poslušnosti a hlavně zvládání obtížních životních situací. Je určitě skvělé učit se od člověka, který má skvěle vychovaného psa. Řídím se heslem - uč se od těch lidí, kteří to tak dělají a hlavně mají důkaz. Školka Irvin vychovává naprosto socializované a bezproblémové psy a myslím si, že tyto důkazy mluví za vše! děkuju skvělé lektorce a hlavně Irvinovi, který svým příkladem vychovával mnoho pejsků.

Díky Školičce Irvin mám vedle sebe hodného a vyrovnaného psího kamaráda, který jen tupě neposlouchá mé příkazy, ale zvládne se mnou kdejakou situaci.
Lektorka Vás na víkendových akcích na Seníku "donutí" běhat v dešti po lese, vyskakovat z lodičky, jazdit namačkané v motorovém člunu nebo ve vozíku za autem, vozit psa v kolečku i surfovat na prkně,... Nejdřív nechápete proč, pak ale zjistíte, že to jsou společně strávené chvíle s Vaším psem a ve společnosti fajn lidí, na které nikdy nezapomenete.

O jedenáctitýdenní fenku novofunladského psa jsem "rozšířil" svoji domácnost a životní styl v situaci, která potřebovala zásadní změnu. Záměr se povedl, ale chtělo to "nějak pokračovat" a tak padla volba na Školku Irvin. Šel jsem sice "na jistotu", podle doporučení příbuzných a jinde ani nehledal, ale stále jsem přesvědčený, že to byla výborná volba! Fena "klidnějšího" plemene mi byla hned od první lekce více méně schválena a tak jsme mohli ve 3 měsících začít. Začátky byly sice místy svízelné, ale díky trpělivosti naší "šéfové Péti" s námi oběma, jsme to nikdy nevzdali ( školka je totiž zaručeně také o páníčcích, jejich přizpůsobivosti a pochopení). Dnes je moje novofundlandí souputnice tříletá, do školky ale chodíme stále a pravidelně. Snažíme se nejen "udržet" nacvičené, ale v rámci možností plemene přidat i nějaké další dovednosti. A navíc teď patříme do kategorie "školkových matadorů", kteří občas něco předvádějí těm nově příchozím. A to není tak dávno kdy jsme těmhle "matadorům" jen tiše záviděli. Postupně jsme sice vzdali původní výstavní a chovatelské ambice, ale to jsou zkušenosti "o něčem jíném" ...... V každém případě mám teď ve své fence spolehlivého životního "parťáka", se kterým se mohu bez obav pohybovat v libovolném prostředí a užívat si obdiv, nebo i respekt "těch ostatních". Dík za to patří Školce Irvin! Ale tahle školka není jen o psech a jejich cvičení! Pro mě a myslím i pro řadu dalších "frekventatů" školky, jsou důležité také osobní vztahy uvnitř této zdánlivě nesourodé skupiny "lidí se psy"! Doufám, že nám to vydrží hodně dlouho!

Jednoho krásného dne jsme se rozhodli, že si pořídíme štěňátko pejska BOC. Bez zkušeností s výcvikem jsme po počáteční panice dostali doporučení na Psí školku Irvin pod vedením Petry Malenovské. Začátky, tak jak to bývá, byly velmi krušné, nicméně jak Petra vždy tvrdí, musíte vytrvat a vyhrajete. Velmi nás potěšilo, když se první známky snahy začaly projevovat již po pár týdnech intenzivního výcviku. Ani na chvíli nelitujeme našeho rozhodnutí dojíždět do psí školky Irvin 30km, než zvolit „cvičení“ v místě bydliště a i nadále v tom budeme rádi pokračovat. Vzhledem k tomu, že je Arionovi zatím devět měsíců, čeká nás ještě spousta, spousta, spousta a ještě více práce a jsme rádi za skvělé Petřiny rady, vedení, pochopení, návody i názorné ukázky na jejím vlastním pejskovi, které jsou jasným důkazem jejích schopností.